Uzavírání coursingových drah v Rudné pod Pradědem
17.-19.11.2006
Pátek: Konečně jsme se dočkali a vyrážíme na prodloužený víkend do
Rudné pod Pradědem, kde sdružení MSC
v čele s Barčou Zdráhalovou pořádá setkání všech pejskařů, kteří
chtějí se svými miláčky něco dělat. Odjezd je naplánován strategicky od
nás, neb veškeré věci (a není jich málo) nám poveze Nika s Honzou a
Casprem a mě, Jirku a Agnesku pro změnu naloží Golinovi a vyrážíme.
Jedeme za Honzou, který zná cestu, ale po pár kilometrech je mi jasné, že
si o víkendu užijeme spoustu srandy. Ztrácíme ho vcelku brzy a potkáváme
se až po divoké telefonické navigaci. Nechápu, jak kdysi lidi bez mobilů
fungovali a cestovali:) Na místo dorážíme včas a bez výrazného bloudění,
před penzionem Harmonie zdravíme spoustou známých i zatím neznámých lidiček,
psiska se očichávají a jsou happy. Jdeme se ubytovat a zjišťujeme, že náš pokojíček pro 6osob a
3psy je vskutku úsporný na místo:) Během chvilky není pro samé hadry,
misky, postroje a zvířata kam šlápnout, ale zas tak moc nám to nevadí a opět
si říkáme, že sranda prostě musí být! Zkoušíme najít hospodu, ve které
bychom poobědvali, ale je nám sděleno, že v Rudné se nikde nevaří. Holt jíst
se bude až večer po běhání a přesouváme se na dráhu, která se mi líbí
zatím nejvíce ze všech, na kterých měla Agnes možnost běhat. Je náročná,
přírodní nerovnosti a hlavně vodní příkopy pejsky pěkně prověří. A už
to začíná, bulice se projevuje jako 100%hysterka, ječí na střapec, smýká
sebou na postroji, prostě děs a hrůza, musíme ji přivázat k ohradě. Golin
s Caspem se taky těší, ale scény nedělají, chlapi prostě umí udržet
emoce na uzdě:) První kolo běží Agnes s pyrenejskou ovčandou Dany, ale běh
se změnil v solovku, protože Dany ještě není zaslepený nadšenec a po několika
metrech začala hledat paničku. Agnesa valila jak šílená, zkoušela nadbíhat
a taky skákat překážky, sice ne vždy úspěšně a čistě. Druhé kolo šla s kříženci Ronem a Justynem a opět
potěšila. Držela se jich zuby nehty a co neměla v rychlosti, zvládla nadbíháním.
Po doběhu byla totálně vyřízená, už ani neječela, jen znaveně seděla a
sledovala ostatní. Počkali jsme, až doběhnou naši spolubydlící a skoro za
tmy šli na pokoj. A pak konečně na véču, kterou by Vám určo Peťa
Golinová moc vychválila za ehm naturální pojetí:)). Po návratu jsme se zúčastnili
hry "Hledej svého pána", jejíž pravidla byla jednoduchá: pes byl
odveden bokem, páneček se schoval na konec živého plotu a kolem postávalo pár
strašáků-figurantů a páneček zavolal. Agneska nezklamala a na mé zavolání přivítala všechny
diváky, pomazlila se s nimi, pak postupně všechny nastrčené lidičky a poté
usoudila, že už by mi mohla chybět a našla mě:) A jelikož bylo hodně
hodin, psiska dostaly večeři a my se šli do společenské místnosti pobavit
s ostatními.
Sobota: Ráno bylo krušné, šli jsme spát hodně po půlnoci a už
kolem 6-7hod začal Golin štěkat! Čímž dal zbytku pokoje budíček a Agneska začala
všechny níže položené lidičky vítat. Nejvíce se věnovala chudákovi
Honzovi, který měl oslintaný celý obličej a nepomohlo ani schovat se pod peřinu.
Po těchto radostných projevech byla přejmenována na bílou smršť. Po snídani
se šlo opět na dráhu a Agnesa zase ječela až se dusila.První kolo běžela
se softicí Beruškou a moc jim to spolu slušelo. Mezi běhy jsme byli s
RR kluky na krátké vychajdě v lesíku, kde si zařádili s klacíky,
probrodili potok atd. Druhý běh šla s boxerkou a am.buldočkou a ten byl hodně
zajímavý. Agnes dostala náskok pár metrů, ale hned za první
zatáčkou se jí podařilo vrazit do buldoka, naštěstí obě běžely dál
jakoby se nic nestalo. Agís opět poctivě skákala překážky a do cíle
dorazila naprosto šťastná. Čekali jsme na poslední běh Caspa s Golinem a
pak chtěli vyrazit na oběd. Jenže člověk míní a život mění. Kluci běželi
ještě s Adamem a v killu se semleli, z čehož vyšel chudáček Casp s natrženým
ušiskem a už se jelo na veterinu šít. My šli na ubytovnu, chlapy přesvědčily,
že nejlepší bude, když budou vařit oni a čekali, až se Casprovi vrátí.
Agnes tvrdě usnula a po jejím vzbuzení nás čekalo další nepříjemné překvápko
- kulhala na zadní nožku. Takže odpolední výlet pro náš pokoj marodů nepřicházel
v úvahu:( a až do večera jsme si jen užívali volna a hlavně srandiček.
A
taky se snažili prosadit vyhlášení soutěže "o pokoj marodů".
Neděle: Dnešní ráno bylo klidnější, neb Agnes i Caspr hráli těžce nemocné a Golin sám si netroufal na nějaké vzrůšu. Venku probíhal společný výcvik, prvky socializace a taky zkoušky předvádění na výstavách. S Agnes jsem se účastnila jen částečně, klidnějších a méně náročných cviků, protože pořád belhala. Casper nešel vůbec v obavě, aby mezi hodně psy nezačal radostně hopsat a z ucha se mu nepustila krev. Jeho pánečkové se rozhodli pro dřívější odjezd domů, takže jsme jim zase nacpali auto našimi krámy, rozloučili se a odjeli. Ale i všichni ostatní se kolem poledne začali loučit a rozjíždět domů. Byl to moc parádní víkend a vůbec se nám domů nechtělo. Na zpáteční cestě jsme se ještě stavili na baštu a pak už přímo domů a hlavně zpět do všedního života ... práce, starosti ... už aby byla nějaká podobná akce, určitě nebudu lhát, když napíšu, že se všichni už teď těšíme.