Jarní setkání a chovný svod v Plané nad Lužnicí
6.5.2006
Ještě nikdy jsem na srazu bulíků nebyla a proto jsem se opravdu těšila.
Byla jsem taky lehce nervózní, neboť byla Agnes přihlášená na I.ročník
Klubového závodu podle ZOP a na poslední chvíli i na chovný svod. Brzo ráno ve 4hodiny
jsme společně s Rufusovýma vyjížděli směr Planá n.L. Rufík seděl vpředu
pod sedačkou paničky a Agnes se rozvalovala v kufru. Cesta v pohodě, akorát
Rufík jako správný seladon občas trošku zpíval.....
V Plané jsme byli mezi prvníma, ale během chvilky už se to bulíky jen hemžilo. Prošli jsme veterinární kontrolou , pak hned začínal svod, na který bylo přihlášeno 34bulíků, z toho 10psů. Agnes měla číslo 27, takže jsme měli spoustu času a sledovali ostatní a byli nervózní,co nám rozhodčí MVDr.Krejčí řekne. Nikdy jsem s bulindou běhání v kruhu netrénovala, postoj taky nic moc, ale byla šikovná, běžela celkem pěkně a stála jako panenka, je to holt holka šikovná a svodem jsme prošli bez závažných nedostatků. KARTA CHOVNÉHO SVODU
Po svodu následovala pauza na oběd, ale jelikož jsme byli neznalí poměrů
a oběd neměli objednaný, nebyla šance, že bysme ho dostali, číšníci nás
vždy odbyli, že později...:( Proto jsme nasedli do auta a sjeli do Plané, kde nám
v restauraci oběd ochotně přinesli a dokonce i misky pro pejsky. Po obědě
byla přednáška o kardiologických problémech bulíků a po ní už mnou
velmi obávaný závod v poslušnosti, kde na start nastupilo 10psů. Měli jsme
před sebou: odložení, přivolání, chůzi u nohy s a bez vodítka, obraty a
v druhém kole, kdy se cvičilo ve skupinkách: chůze u nohy a obraty na vodítku,
odložení ve skupině, chůzi po netradičním povrchu a přenesení psa cizím
člověkem, vše dle zkušebního řádu KJ ČR Brno. Na jednu tvrdohlavou bulí hlavičku
až moc. Naštěstí pro nás byly všechny výkony poměrně srovnatelné a bulíci
dělali vše proto, aby byl závod více sranda než soutěž. 
I díky počasí - svítilo sluníčko jako v létě -
byli pejsani celkem unavení a možná leniví a např.chůze u nohy na volno
byla k popukání, spousta, Agnes nevyjímaje, se za námi táhla jako smrad s
2-3metrovým zpožděním. Agnes si ke konci při povelu čelem vzad lehla a
považovala cvičení za ukončené, já jsem ji ve snaze otočit jí
pomocí vodítka vyvrátila na bok k velké radosti přihlížejících. Ale opět
bylo více takových.....Ve skupině jsme byly ještě s Luckou a Zelou a
Reginou s Cidem. Tady vše na stejné úrovni jako při samostatném cvičení,
ale pak mě Agneska mile potěšila, že v pohodě přecházela po igelitech,
pneumatikách a nějakém vlnitém plechu, na který si dokonce uráčila i
sednout. Pak nasazení náhubku a přenesení psa cizím člověkem- myslím, že její nejoblíbenější
cvik - nemusí u něj nic dělat a ještě se ponosí 
.
Poté už se čekalo jen na vyhlášení výsledků. Všem bylo jasné, že to
vyhraje pan Trejbal se svým bílým Krystalem z Orlíku, o kterém mám podezření, že to
byl belgičák převlečený za bulíka. Takhle poslouchat bulteriéra jsem ještě
neviděla a zase asi dlouho neuvidím. Jeho nadšení a přesnost vyrážela
dech všem přítomným a pana rozhodčího asi kapánek rozveselila, protože
jinak byl z našich výkonů lehce rozmrzelý. Holt bulíci nejsou ovčáci, na
které je nejspíše zvyklý....Naše umístění mě moooooooc potěšilo a
hlavně překvapilo. Agneska to zvládla na krásné 3.místo za Cidem s Reginou
na druhém. Vyhrála si 15kg granulí a nějaké sušené dobrůtky a taky knížku
a pohár, které teda ocením asi hlavně já. DIPLOM
Je mi jasné, že na zkoušky budeme muset ještě trénovat, na nich už
pan rozhodčí zchovívavý určitě nebude a nějaké ty nepřesnosti či chyby
nám nepromine.
Pak už jen rozloučení a honem do auta, protože Rufíkovi na mě museli
celý závod čekat...ještě jednou omluva a zároveň poděkování za
odvoz...Slávo a Drahuško
.Cesta domů byla v naprosté
pohodě a klídku, protože naše psí zlatíčka byly totálně vyřízené a
spaly jako mrtvolky.
Jak to viděla Agnes: Teda panička nadělá, ráno mě v nekřesťanskou dobu bez
snídaně přinutila nasednout do auta, za chvilku už mě opět budila, abych
se nacpala do úplně cizího auta a ještě k tomu do kufru!!!! Pak jsme děsně
dlouho jeli, někde pod předním sedadlem jsem slyšela kámoše a hlavně nápadníka
Rufuse, ke kterému jsem ale nemohla. Konečně jsme asi byli na místě, protože
panička i Rufíkovi pánečkové byli nadšení, naprosto veřejně obdivovali
cizí bulíky a pořád vartovali tam a zpátky. Tady jsem konečně pochopila,
že se děje něco významného, protože panička byla poměrně nervózní.....a
už mě zas někam vláčí....chodíme v kruhu, teda spíše běžíme a
spousta lidí na nás hledí, a dokonce mi pak nějaká ženská strká ruce do
tlamy a snad mi počítá i zuby?
Tak tady bylo asi všechno
v pořádku, protože odcházíme a s paničkou je k nevydržení, celá veselá
a pořád zírá do kusu papíru a tvrdí, že tomu nemůže uvěřit! Už jsem
si začínala myslet, že tím všechno skončí a pojedeme domů, ale omyl. Ta
nejhorší část dne byla teprve přede mnou: byla jsem nucena na veřejnosti
cvičit poslušnost, jakoby nevěděli, že to ze srdce nenávidím. Taky jsem
se podle toho chovala, odložení ještě šlo, bylo horko a stejně se mi nic
nechtělo, ale potom chodit u nohy a chvilkami i klusat???? To ne, to už mě
fakt nebaví, pěkně se za ní vleču, občas ještě nějaký obrat, tak proč
ne, ale abych si lehla a hned vstávala....k tomu už mě nedonutí. Ještě že
to bylo rychle za námi a už se opět ve stínu válím se Zelou a hrabkáme si
hlínu a okusujeme se. Aspoň trošku zábavy. Tak to snad nemyslí vážně, opět
jdeme cvičit a teď tam je s námi i Zela a Cid, tak třeba bude sranda? Ale
ne, pořád poslušnost, pak šmatlání po nějakých divných věcech a
nakonec velice příjemné, ale krátké ponesení cizím mužským. A teď už
fakt domů, vidím Rufuse, že je celý naštvaný, jak dlouho se tam předvádím
a chce jet domů a já taky. Už akorát nějaké hromadné focení a někdo třepe
paničce rukou, ona je červená a nadšená, bere pytel s granulemi a další
blbosti a rozjařeně míří k autu. A už konečně jedeme domů, zase dlouhá
cesta a pak večeře a milovaný pelíšek. Že to ty lidi baví, takhle courat
republikou pro nic.....to kdybysme jeli na coursing, to bych
pochopila........
