Máme tady jaro, hurá!
25.3.2007
I když zima byla bez sněhu, seděly jsme díky Agnesčinu kolínku
doma. A teď když může běhat, napadla kupa sněhu, je to prostě nefér! A
ke všemu máme domluvený nedělní výletík, který pro nás vymyslela Zuzka
s Chinem. Asi jsme si ale počásko vymodlily, protože se v neděli budíme do
nádherného jarního, slunečného dne:) Směr Fulnek vyrážíme po kapku složitějších
domluvách po 14hod ve složení RR Casper a Golin s paničkama, bulík Irw s
Jirkou a naše dvě maličkosti...
S mým přesným smyslem pro orientaci a navigaci přijíždíme na určené
parkoviště hned po prvním telefonátu Zuzce, kde jako máme čekat
. Sekla
jsem se pouze o jednu odbočku, takže jsem spokojená neb to je nadprůměrná
úspěšnost:)) Zuza mi předá keramické hodiny a cedulky na vraty, které
ukládám do auta, abych je cestou nerozflákala. Moc se jí povedly, ještě
jednou děkuju! Procházíme Fulnekem, kde naše výprava vzbuzuje mírné pohoršení
neb 5psích zabijáků sic přivázaných na vodítkách je pro místní
obyvatele nezvyk. Naštěstí jsme brzo za obydlenou částí, pejsci můžou z
vodítek a lítat po loukách. Nejlíp radost oslaví Casper, který sebou
plácne do první pořádné kaluže, holt sluníčko dneska pálí...Prochajda
je naplánovaná na zhruba 2hodiny, takže máme spousty času a když docházíme
na místo pořádání letních táborů, sedáme si k ohništi (kde jsme původně chtěli
opéct špekáčky, ale díky sněhu v předešlých dnech jsme na ně nějak
zapomněli) a odpočíváme. Před totemem se snažíme o hromadné foto a k mému
překvapení psiska spolupracují a sedí či leží tam, kam jsme je dali. Poté
pokračujeme v procházce k hlavnímu cíli - hospodě v Děrné. Zatím netušíme,
jaká překážka nás to čeká...po tání sněhu je místní potok rozvodněný...a
my se přes něj nemůžeme dostat. Chvilku přecházíme sem a tam, nakonec
najdeme místo, kde s troškou odvahy přeskakujeme a dokonce zůstáváme suší...teda
krom tety Golinové, která si našla jiné místo k překonání a gatě má
mokré až pod kolena
. Spokojeně chceme pokračovat, ale ouha...Irwin se
rozhodl, že se vody bojí a tlapky prostě nesmočí...po
půlhodinové anabázi "jak přesvědčit bulíka" to páneček vzdává,
vrací se na druhý břeh a složitě potok obcházejí přes vzdálený most.
Holt bulterieří zatvrzelost je vskutku pro povahy silné
. Dále míjíme
rybník, kde pro změnu zvědavá Agnesa ohluchne a jde prozkoumat rybáři jeho
kyblíky, zda nemá něco k snědku - naštěstí ne. Pak se snažíme psy nalákat
do malé jeskyně, ale všichni jsou zbabělci, strčí dovnitř čumák a
rychle pryyyyyyyyč. A konečně dlouho očekávaná hospůdka, kde si dáváme
pití a něco na zub a překvapeně zjišťujeme, že se začíná stmívat.
Cestou k autu se ještě zastavujeme u koní, kde má Zuzka ustájenou svoji
kobylku. A odsud už přímo na parkoviště neb je téměř tma. Výlet se
nakonec protáhl z plánovaných 2hodin na 4, ale bylo suprovně!