Turistický výšlap Fryčovická pětatřicítka

20.5.2006

Je sobotní ráno, nemusím do práce a chystám se do Fryčovic za Golinovýma na turistický pochod pořádaný fryčovickými turisty. I přestože jsme večer byli venčit s dalšími bulíky, je Agnes opět plná energie, připravená k akci a když vidí batoh, je jí jasné, že se někam jde a nehne se ode mě na krok...kdyby takhle věrná byla i venku a nelítala za zajícemi, to by byl život . Do Fryčovic nás zaveze Jirka a společně s Peťou, Kubou a hlavně Golinem jdeme na start pochodu. Je potřeba vypsat nacionále a vybrat délku trasy,  zaplatit startovné, u kterého se paní velice divila, že hlásíme i pejsky. Ale přece je nemůžeme ošidit o diplom a bramborový placek v cíli! Počasí nic moc, spíše zamračeno a vítr, ale snad se to udrží a nebude pršet. Rozhodli jsme se jít 20km, 10km se nám zdálo málo a ještě to bylo spojeno s pohádkovým lesem, takže spousta dětí a hafani pořád na vodítku:(   A delší trasy jsou jen cyklo, což nám s bulíkem nehrozí.

Projdeme vesnicí podle žlutočervených fáborků na polní cestu vedoucí k hájence "Zámrklí", u které je rybník. Agnesa na počasí nehledí a už je v něm a plave. Golin žádný vodní pes není a s lehce nechápavým pohledem ji sleduje z břehu. Hned za hájenkou je první občerstvovací stanice, která sice patří k pohádkové trase, ale párek a pivko si dáváme s radostí. Dále míříme k Chlebovicím, kde se napojujem na žlutou značku, procházíme vesnicí na rozcestí pod Kabáticí, kde se dáváme směrem rozhledna. Ta stojí na vrcholu staré sjezdovky, kopec jako blázen a sluníčko už leze a začíná pálit. Zákon schválnosti, dokud jsme byli v lese, bylo zataženo a poprchávalo, teď je kopec před náma, takže je třeba nám na cestu trošku zatopit. V polovině už funíme a vyhlašujeme další pauzu. My si dáváme svačinku, Agnes s Golinem se jen napijí a už spolu řádí, holt neví, kolik je toho ještě čeká...Konečně se vyšplháme na kopec a jediný Kuba se jde mrknout na rozhlednu, s bulinou v patách, ta ale zvládne jen první patro, pak už nejde tam ani zpět a pěkně si počká na Kubu, který ji musí dolů snést. U rozhledny si necháme kontrolou dát razítka a pokračujeme na vrchol Kubánkov po modré, odsud dolů na Hukvaldy, kolem Janáčkovy lavičky. Tady kapku scházíme z trasy a jdeme do hospody Koupaliště, kde je naše další zastávka. Objednáváme si pivo, párky, guláš. Máme za sebou asi 2třetiny trasy, takže si to můžeme dovolit. Agnes je poměrně unavená a moc se jí odsud nechce. Poslední část pochodu je veskrze po polní cestě, nic moc zajímavého a asi 2km dokonce po silnici, která je slušně rozpálená a bulík se na ní začíná loudat, prudit a simulovat. Pokulhává na přední nožku a abych byla upřímná, ani mě moc tenhle závěr nebaví. Takže si zašvindlujeme, zavolám Jirkovi, který pro nás všechny přijede, naloží do auta a odveze těsně před cíl...vystupujeme za rohem a děláme, že jsme došli po svých . Dostáváme všichni diplomy a slibované placky a spokojení, že jsme si udělali super výlet jdeme domů.                                                                                                                  fotogalerka