Jak název s trochou nadsázky napovídá,vydaly jsme se na náš první "dogtrekking". Je nutno použít uvozovky, neboť by mě skuteční dogtrekkaři ukamenovali. Trasa měřila pouhých!!! 24-25km.Výletu předcházelo,jak už je naším dobrým zvykem, dohadování a obrovské přípravy, sledování počasí, chystání možných a nemožných věcí atd. Nakonec jsme skutečně do Hranic vyjížděli. Já a Agnes a věrní kamarádi Golinek s Casperem, no a samozřejmě jejich paničky. Cesta proběhla na výbornou,psiska v rámci možností ukázněné a my místo srazu - sokolovnu v Hranicích našli napoprvé.
Tam taky dojel Obísek s Pep.e a Michalem a za malou chvíli dorazila celá výprava.Celkem se sešlo 12pejsků různých ras a asi 15lidiček.Všichni dobře naladěni a plni očekávání jsme vyrazili po modré směr Helfštýn.Cesta byla vybrána pečlivě, nikde jsme se nemuseli brodit sněhem,takže pohodička, psiska tahaly v rámci možností....mám na mysli Agnes, šla poprvé na postroji uvázaná delším vodítkem k paničce a skutečně se snažila. Puberťáci RR holky taky tahali, ty ale tak nadšené nebyly, skučely něco o vytahaných rukách jako opice....Největší machr byl ovšem Obísek, který s paničkou stále čelařil a nikomu nedali šanci s nimi držet krok po delší dobu. Máme se prostě ještě co učit. Takhle pohodově uběhlo 10km na Helfštýn,kde se naše expedice rozdělila na milovníky hradů a zámků a kulturní barbary. My byly ta druhá část,která hrad obešla a rázovala si to přímo do Týnce,hledat slibované restaurační zařízení. Na teplou polívku a pivečko už jsme měly obrovskou chuť, jenže jsme byly nepříjemně překvapeny, Ani do jedné ze tří hospod nás s pesákama nevzali. Do jedné, ve které jediné dokonce i vařili, psi prý mohou, ale ne bojoví!!!!! Což nás skutečně naštvalo a rázovaly jsme si to zpátky do Hranic.Nechat naše krátkosrsté a kapánek rozmazlené hafáčky venku nepřipadalo v úvahu, co kdyby se nám nachladili, že?
Plánovaná trasa byla po červené,ale byla o nějaký ten kilometřík delší a nevypadala úplně prošlápnutá,proto jsme se rozhodly vzít to zpět pro změnu po modré. Samozřejmě jen z čistě praktických důvodů a ohleduplnosti, jelikož RR i Agnes jsou vlastně ještě štěňata a nesmí se přepínat. Paničky samy by šly určitě trasu delší, ale obětovaly jsme se:) Asi po3-4km se k nám připojila Molly s pánečky,slovo dalo slovo a už byla na světě zkratka. Takže jsme opustili modrou, vydali se po cestě neznačené, ale dle některých zaručeně kratší! Nakonec nás svedla z kopce k řece,takže zbytek výletu jsme pochodovali kolem Bečvy. Byla to příjemná změna, omrkli jsme obrovské ledové kry, které lemovaly oba břehy a začali řešit, jak daleko od Hranic můžeme být. Já už tady měla celkem dost a upínala se jen na slibovanou hospodu, kde prý můžou i psi. Zdá se mi,že jsme tam šli celou věčnost a přestávala jsem věřit,že někdy vůbec dojdeme.A pak najednou kus před námi žlutá chaloupka s nápisem: Na Střelnici. Pustili nás dovnitř se 4psy, přestože tam už seděli vlkodav a pudlík. S obrovskou,takřka dětskou radostí jsme si dali pivo a zelňačku, po kterých se nám vrátila dobrá nálada a ztracený smysl pro humor.
K zaparkovanému autu to bylo skutečně jen pár metrů, rozloučily jsme se s Mollinkovýma, naložili polomrtvé psiska do auta a uháněly domů.Byla jsem děsně uchozená, unavená, v botách mi čvachtalo, ale ten pocit, že jsem to s Agneskou zvládla je opravdu super a povznášející. Takže příště jdu ZASE! a už teď se moc těším.Díky patří holkám, že jsou stejně bláznivé jako já a šly do toho se mnou a taky Lence od malamutů, která vše vymyslela a naplánovala www.volny.cz/malamuti/